Septima A

Requiem za Josefa Floriana

 

 


Bohuslav Rynek

Advent ve Staré Říši

 

Na prvním sněhu

otiskly stopy

poslední husy.

 

S bílého břehu

haluze klopí

poslední strom rusý.

 

Západ se zarděl

v plašší a plašší

tváří děsu.

 

Adventu anděl

v soumrak odnáší

hrozny lesů.

 

Bohuslav Rynek

Josef Florian umírá

 

Kostlivá klika neděsí,

když růžencem ji ovinu.

Za večernicí za lesy

se vydám v zimní krajin.

 

Rmen pod sněhem snad vzpomíná,

zve k rozcestí hloh Božích muk:

zda zavolá mne Kladina,

Jechovec nebo Nepomuk.

 

Mřeli tu naši přede mnou,

kterému přijdu na stopu?

Pěšinou půjdu tajemnou,

v pustině poklad vykopu.

 

Kyne mi závěj za branou,

vábí - a věčnost nejvíce.

V mé bílé jizbě zůstanou

zamčeny krásy truhlice.

 

Jak vidíš, milý bratře, na tajemství stále narážíme, kdykoliv se pokoušíme o staroříšském strážci paměti něco říci. „S kým teď mluvit? S Josefem Floriánem už tedy ne … ale v duši se ozval - a stále se ozývá - hlas: teď právě ano." To Ano znamená jít ve stopách jeho heroického života, v odříkání světské slávy, po osamělé cestě.

 

 

 

Vladimír Vodkolek

Hádání z vody

 

Kam jde ta cesta na niž padá sníh

mráz řeže nohy po kotníky po kolena

konec putování konec cesty do ztracena

Ale protek krve neustává švihat ztuhlé údy

 

Jestliže zase začínám svůj první verš

(a básník pořád začíná svou první stopu)

na této stránce ještě neočíslované

je v ní zasněžená cesta bílý mráz z ní vane

ale ta radost když vklouznu do šlépěje

která se přesně hodí slovo stojí v slově

do sebe zapadnou a dva spolu dále jdou

 

František Halas

Za Josefem Floriánem*

 

V takovém čase krví zaplískaném

v takovém čase srdcí zaječích

v takovém čase zčadne každý plamen

v tom čase kostí z knížek trčících

 

Beznoska vešla klidně přivítána

hlavatá tma mu zaclonila svět

zůstala lítost Nemoh donést Pána

Kousínek cesty kousek na dohled

 

V takovém čase lusky karabinek zrají

v takovém čase na zeď ohněm psáno zas

v takovém čase slova v zubech zavrzají

v takovém čase rtutí noci léčila

 

Kdo čelistí soudu Filištíny zničí

probudí roty slova spící ve zbroji

kdo zařve hněvy v ticho holubičí

kdo znepokojí nás když On spí v pokoji

 

V takovém čase verš bezmocně jest sesut

v takovém čase přeražen je slzící

v takovém čase si minci slibu nesu

raženou čerstvě měsíční Kremnicí

 

*(báseň zabavená protektorátní cenzurou)

zpět